Trénink rekreačních (ne)plavců? Ano i ne…

I v dospělosti se lze naučit plavat. Vyžaduje to však obrovskou dávku trpělivosti ze strany trenéra i ze strany neplavce a vůli nevzdat to. Pro neplavce, poloplavce a méně pokročilé plavce zatím nabízím pouze individuální výuku plavání. Obecně je za plavce prohlášen ten, kdo dokáže uplavat 200 m bez jakéhokoli odpočinku a bez zjevných známek vyčerpání (tj. alespoň čtyři 50m bazény na Šutce naráz). Neplavec na druhou stranu nedokáže uplavat ani 10 m. Poloplavec je něco mezi tím. Pokud chcete chodit ke mně na tréninky, ale nejste ochotni absolvovat pravidelné dlouhodobé tréninky plavání a výhledově sami plavat pravidelně (nejenom na dovolené), tak mne asi raději ani nekontaktujte, nebudeme si příliš rozumět. Pokud se opravdu chcete naučit plavat a jste ochotni pro to něco dlouhodobě dělat, tak tu mohu být pro vás.

Je mi jasné, že následující text není žádný marketingový propagační materiál, spíš naopak. Jde spíš o zpověď přepracovaného trenéra o prázdninách po té, co mne pár plavců či neplavců lehce vyvedlo z míry svou „inteligencí“ či neočekávanou reakcí či přehnanými očekáváními, až jsem dostala chuť tréninky o prázdninách prostě zavřít a dát si dvouměsíční dovolenou. Je dost dobře možné, že o prázdninách příští rok jednoduše zavřu krám a bude. Tu dovolenou si prostě zasloužím a taky ji potřebuji.

S určitým nadhledem a odstupem se zde pokusím nalézt řešení či poučení pro obě strany. Původně jsem tento text chtěla uveřejnit na svém webu pro tréninky, ale byl příliš dlouhý a marketingově nevhodný, a tak je tady na plaváníčku a na webu pro tréninky jsem uvedla jen jeho zkrácenou verzi. Marketingová nevhodnost bohužel zůstává, ale je mi to jedno ;-).

Informace pro neplavce a poloplavce

Neplavce učím plavat a již jsem pár totálních dospělých neplavců plavat naučila, takže zkušenosti s nimi určité mám. Je to specifická a z mého pohledu velice náročná skupina. Náročné to tedy není až tak s těmi, kteří vytrvají, ale s těmi, kteří odchází nebo raději ani nepřijdou. Mám pocit, že řada trenérů vůbec dospělé neplavce netrénuje a asi k tomu mají svůj důvod :-). Vůbec se jim nedivím. Níže popisuji některé z důvodů, proč je obtížné trénovat rekreační dovolenkové poloplavce či neplavce. Výuka neplavců a poloplavců je pro trenéra i rizikovější, spíše se utopí neplavec či poloplavec než zkušený plavec.

Řekla bych, že hlavní příčinou všech nesnází bývá, že neplavci a poloplavci obvykle nejsou zvyklí vůbec sportovat. Samozřejmě určitě se najdou výjimky. Myslím si, že vůbec prvotním předpokladem, aby se někdo naučil plavat, je celkem silné vnitřní přesvědčení a odhodlání daného jedince, že se chce naučit plavat a udělá pro to všechno nebo skoro všechno.

V prvé řadě je vůbec obtížné u těch, kteří nesportují, vybudovat správný návyk, aby se plavání či sportu věnovali pravidelně nejméně 1× týdně se mnou a pak i sami. Já bych to přirovnala k tomu, jako kdybych se vás snažila naučit hygienickému návyku mýt se každý den ve sprše a vy jste se za svých dosavadních 40 let byli zvyklí mýt jen jednou týdně. Půjde to prostě ztěžka, zvlášť, když sprchu máte doma mimo můj dohled a dosah. Bohužel vybudovat správný návyk je převážně ve vašich rukách a na vaši odpovědnost. Já s tím, když zůstanete doma nebo si neobjednáte tréninky nic moc neudělám. A když si tréninky jen objednáte, a pak mi je zrušíte, tak mne akorát… To si je radši ani neobjednávejte…

Spíš bych řekla, že pro ty úplné začátky je velice nutné začít plavat alespoň 2× týdně. Nemusí to být nutně se mnou, můžete i sami si zatrénovat, ale buďte připraveni chodit do bazénu 2× týdně (ideálně 3× týdně). Má zkušenost je bohužel taková, že neplavci a poloplavci domluvené hodiny plavání často ruší a celkově jsou značně nespolehliví oproti přesvědčeným sportovním typům, kteří sportují dlouhodobě a sport jako takový jim přináší radost. Sport vede k určité disciplíně i sebedisciplíně a i na domluvě tréninků je to hned zpočátku znát. Pokud nejste ochotni či schopni chodit na tréninky pravidelně, raději si hledejte jiného trenéra, pokud ho vůbec najdete. Já dávám přednost spolehlivým a dlouhodobým klientům.

V následujících řádcích trochu popíši některé typické situace a snažím se o návod, jak z toho vzájemně ven. Snažím se též o nalezení příčiny, proč se možná trochu míjíme.

Informace pro naprosté neplavce, aneb „Nemožné ihned, zázraky do tří dnů.“

Koučové mne asi nebudou mít příliš rádi, ale předem předesílám, že naučit někoho plavat, je u mne práce zhruba na rok pravidelného tréninku. A tím „plavat“ myslím uplavat pár metrů, nikoli, že se stane z neplavce plavec. Pokud tomu dotyčný není ochoten se alespoň v této míře opravdu pravidelně věnovat, tak si ušetřeme vzájemné pokusy v bazénu a domluvu termínů, protože pár tréninků (např. těsně před dovolenou) opravdu nemá v tomto případě skoro žádný smysl. Sportovci moc dobře ví, že nic není hned a že je třeba trénovat 2× až 3× týdně po celkem dlouhou dobu, abyste se něco naučili a nevzdávat se hned při prvním nezdaru. Angličtinu se také nenaučíte za deset lekcí.

Nesportovce předem trochu varuji, že to většinou příliš jinak nejde, a že nemá velký smysl, aby mi chodili pouze na pár plaveckých lekcí v období prázdnin. Typicky mi volají ženy nesportovkyně měsíc či dva před dovolenou či během prázdnin, že by chtěly zlepšit styl plavání či se naučit zcela plavat do prázdnin, nebo se alespoň naučit „něco“ do dovolené a že to potřebují ihned, nejlépe příští týden. Už na to začínám být lehce alergická a stejně se většinou nedomluvíme, nebo to končívá tak u dvou tréninků. Aneb dle hesla: „Nemožné ihned, zázraky do tří dnů“. Je jim sice jasné, že nic není hned, ale myslí si, že měsíc, maximálně dva budou stačit. Bohužel, zázraky zatím neumím. Až se to naučím, dám vědět ;-).

Samozřejmě je lepší pár lekcí, než žádné lekce, ale velký smysl ve výuce nevidím. Pokud jste plavec, je to trochu něco jiného, tam někdy i počáteční čtyři lekce mnohdy hodně pomohou, např. se lidé naučí dýchat do vody. Ale obecně platí, že na tréninky je třeba chodit pravidelně, dlouhodobě a vyhradit si na ně čas, jinak je to ztráta mého i vašeho času a ve výsledku i vašich financí. Typický sportovec se mi naopak hlásí až v září či říjnu, kdy již nemůže dělat venkovní sportovní aktivity a do další sezóny plavání vylepšíme… Tento přístup mi vyhovuje víc. Jen se mi raději ozvěte dřív, v září a říjnu mívám hodně plno.

Stihneme možná až „tu další dovolenou“

Za pár lekcí lze opravit nějaké chyby, lze nasměrovat plavce na další informace, ale nikoli se naučit zcela plavat nebo zásadnějším způsobem upravit a opravit stávající plavecký styl plavce. Ne nadarmo bývají skoro všechny kurzy plavání s předplatným na půl roku předem (což je většinou alespoň 20 lekcí) a kurzů bývá po sobě více. Pokud se chcete jako neplavec naučit plavat, tak dovolená je jistě dobrým počátečním motivem, ale počítejte, že se naučíme plavat trpělivým a pravidelným tréninkem o frekvenci alespoň 1× týdně pravděpodobně až na tu další dovolenou. Obvykle to sice stihneme do dovolené, ale až do té příští (tj. za rok) a je třeba vytrvat a nevzdat to! Pokud toto nejste ochotni finančně či časově absolvovat, tak mi raději ani nevolejte.

Častým syndromem neplavce bývá, že vše velice rychle vzdají a výsledky chtějí nejlépe ihned. Pár prvních metrů (cca 10 m) můžeme spolu uplavat tak do půl roku (cca po 20 lekcích). 20 m dávám s lidmi obvykle za rok (cca po dalších 20 lekcích), a to při společných trénincích 1× týdně. A i tak 20 m není v plavání ještě nic, je to jen začátek, ale dobrý začátek :-), pak už se dá i 50 m celkem rychle. A jakmile se dá prvních 50 m, tak už se člověk obvykle rozplave, pokud chodí plavat pravidelně dál. Jsou sice výjimky, lidé se liší v počáteční úrovni, někdo se mi rozplave rychleji a pokroky jsou veliké, ale i tak je to pořád řádově alespoň čtvrt až půl roku pravidelného tréninku. Někomu to naopak vůbec nejde. Obvykle to trvá tak ten jeden rok. Ještě hodně záleží, zda dotyčný sportuje či nikoli a jak umí ovládat své tělo a zda je ochoten a schopen se „kousnout“ a překonávat překážky, zda nějakou potíž při plavání vezme jako výzvu, či naopak jako prohru. Alespoň toto je moje dosavadní zkušenost. Pro naprostého neplavce zvládnout 20 m v bazénu na mělčině znamená obvykle absolvovat cca 40 lekcí plavání u mne. I tak v rozpisu výuky počítám s delším časem.

Obvykle učím neplavce kombinaci prsou a znaku, či kraulu a znaku (dle jeho počátečního výběru). Spíš volíme prsa a znak. Možná vás to někdo naučí rychleji, klidně hledejte, existují i jiní trenéři… Budu jedině ráda za zpětnou vazbu. Děti na to mívají naplánováno obvykle 60 lekcí a děti jsou fakt šikovné… Je celkem naivní si myslet, že to dospělému půjde o mnoho lépe (opak bývá pravdou), ale výjimky mohou potvrzovat pravidlo. Buďte sami k sobě trpěliví a dopřejte si čas a dejte ho i mně… Nicméně jde to, a když se pak naučíte uplavat první metry, je to radost – moje i vaše. Někdy jsou neplavci tak šikovní, že jim nové věci jdou lépe, než přeučovaným plavcům.

Pobavilo mne i jednu mojí zákaznici, která ještě neuměla tehdy před rokem vůbec plavat, když jí někdo na mém kurzu plavání řekl, že se pozná profesionál. A myslel to vážně. Ona uplavala sotva padesátku, ale celkem dobře a oproti ostatním zběhlým plavcům technicky nejlépe :). To prostě potěší. Takže neplavci, nebojte se jít do toho, ale chce to se plavání věnovat a chodit raději dvakrát týdně, nebo jednou týdně se mnou a jednou sami.

Plavte pravidelně přes celý rok (nejenom o dovolené a kvůli dovolené)

Typicky mi rekreační sváteční poloplavec začne plavat v létě či před létem, pod vidinou dovolené u moře. Je to motiv, který nepovažuji za nejlepší a dostačující. Ale lepší začít někdy, než nikdy, s nějakým motivem, než bez motivu. Zpočátku je to asi ten hlavní motiv každého neplavce. Občas se mi stává, že rekreační sváteční poloplavci, kteří plavou nebo chtějí plavat jen kvůli pár týdnům dovolené mají se vším problém a mně s nimi pak trochu dochází trpělivost ještě dříve, než začneme vůbec plavat. Spíš je náročná procedura, aby se tito lidé dostavili vůbec do bazénu a k vodě. Když už jsou v bazénu ve vodě, tak to už bývá obvykle jakžtakž dobré a jedeme trénink či výuku plavání.

Cítím z nich, že se sami musí strašně vnitřně přesvědčovat, aby se vůbec odhodlali a do bazénu se vypravili. Nejlepší je nepřemýšlet. Mám to zaplacený, tak jdu! Nebo nemám to zaplacený, tak taky jdu! Ještě jsem nebyla na prvním tréninku, tak to zkusím! Jakmile začnete přemýšlet, jestli se vám chce nebo nechce, jestli to bude dobrý nebo nebude, tak je to ztracený! Znají to skoro všichni sportovci. Většinou zvítězí pohodlnost. Ale když vyrazíte, tak pak jste obvykle velice rádi, že jste vyrazili. Já bych to fyzikálně nazvala „zákonem setrvačnosti“ či „zákonem lenosti“. Tělo má automaticky tendenci zůstávat ve stavu, v jakém se nachází. U neplavců či poloplavců je typické, že jakákoli malá nesnáz je hned důvodem, proč do bazénu nejít. Důvod se vždycky najde (menstruace, nevyspání, únava, děti, bacili kolem, déšť venku, zima venku, tma venku, postel si mne chytla a nepustila). Já tomu pomalu začínám říkat „syndrom neplavce“ a pomalu mi začíná být jasné, proč se nikdy v životě tito lidé nenaučili plavat. Nebylo to ani trenéry, ani tím, že by neměli možnosti, ale bylo to způsobeno jejich vnitřním nastavením. Pokud narazí na první sebemenší problém, tak už se dál raději nepokračuje, protože je to všechno tak strašně těžké, obtížné a složité a je toho na ně prostě moc. Vždyť oni vlastně plavat ani nechtějí, jen se vnitřně přesvědčili, že by měli plavat, protože je to zdraví prospěšné a přece…, kvůli té dovolené. A kvůli té dovolené nepůjdu teď do deště, to dá přece rozum.

Ve výsledku toto vnímám spíše jako záležitost mentálního nastavení dotyčné osoby. Prostě tito lidé jsou trochu někde jinde. Mohou být i vystudovaní, inteligentní, ale prostě žijí v trochu „jiném líném světě“. Někdy i běžné věci jako domluva termínu, ranní vstávání, doprava do bazénu, nákup čipu, převlečení, umytí se v bazénu, nasazení čepičky a brýlí představují pro někoho strašně složitou věc. Ano, poprvé to může být složité. Všechno něco stojí. Stojí to i určité úsilí a odhodlání. Trpělivost mám, ale nebudu vás zase vodit ve všem za ručičku jako dítě, to nejde a ani na to nemám sílu ani chuť. Jste dospělí a připadali byste si navíc hloupě. A podobné je to pak i při plavání. Mám radši sportovnější typy, kterým tyto záležitosti nedělají problém (tj. jsou schopni si dát čip na ruku a neztratit ho, dodrží termín i platbu, jsou schopni přijít včas a na místo určené, uklidit si mobil a cennosti do skříňky, jsou schopni si sednout na okraj bazénu apod.) Případně zkuste sami jít do bazénu nejdříve třeba s kamarádkou či kamarádem, trošku se v bazénu otrkart a vůbec si zvyknout na prostředí bazénu a lidi kolem. Připravte se na to, že začátky bývají náročné, pro vás i pro trenéra. Nebudu vám slibovat, že to bude lehké a že to bude procházka růžovým sadem. Ze začátku se budeme učit dýchat do vody a to je dle mého názoru ten nejtěžší krok. Ale obvykle se dýchání zvládne dobře a za pár lekcí.

Samotné tréninky by se měly stát pravidelnou a radostnou aktivitou a nikoli něčím, co musím podstoupit, abych pak mohl mít „skvělou dovolenou“. Cestu zde vnímám víc jako cíl. Minimálně po dobu, než se naučíte plavat, tak je třeba pravidelně na tréninky chodit, a pak to chce alespoň udržovat. Člověk, který nebyl nikdy v životě zvyklý dělat nějaký sport a chodit pravidelně každý týden na tréninky a poslouchat tam trenéra, tak na to není zvyklý a obvykle všeho velice rychle po pár lekcích nechá. Oni toho občas nechají i ti sportovci, ale tam je přecejenom podstatně větší šance, že se dostaneme do zdárného konce. Já stojím o dlouhodobé stabilní klienty a nikoli o to, aby mi někdo přišel na pár lekcí plavání.

Zajděte si předem do bazénu

Pokud jste v bazénu nikdy v životě nebyli, nebo jste nebyli na Šutce, zajděte si raději sami předem do bazénu Šutka, ať víte, jak to tam chodí. Ať toho pak není na vás moc nového hned na prvním tréninku. Ať víte, kde se máme setkat – kde najdete velké plavecké hodiny na stěně u vody u 50m bazénu. Pořiďte si čepičku a plavecké brýle, zajděte si předem do bazénu, kupte si čip či permanentku, dejte si čip na ruku, převlečte se, dejte si cennosti do trezoru a věci do skříňky, zavřete skříňku, osprchujte se celí včetně hlavy a vlasů, oblečte se do plavek a zkuste jít do bazénu do vody. Neplavci pouze na mělčinu ideálně s doprovodem. Nemusíte být nutně ve velkém bazénu, můžete zkusit i vířivku v aquaparku či páru a saunu. Najděte si pak sušáky na usušení vlasů, vyzkoušejte si jak dlouho vám vše trvá. Doporučuji počítat minimálně s 15 minutami před bazénem a s 15 minutami po bazénu na převlečení. Kdo má dlouhé vlasy, tak raději 20 minut po bazénu. Sušáky jsou i za turnikety na WC. Časem to zvládnete možná i za 10 minut před i po. Možná to někomu bude připadat jako hloupost, že to tu popisuji, ale opravdu se mi stává, že člověk, který do bazénu běžně nechodí, tak mi přijde o půl hodiny později a z lekce nám zbývá 15 minut. Je to pak škoda. Prosím také o pečlivé přečtení mých stránek, informací v emailech i na faktuře, ať předejdeme případným nejasnostem a nedorozuměním.

Plavání mi doporučil doktor kvůli zádům

Častým důvodem proč se mi rekreační sváteční poloplavci hlásí, bývají často nemocná záda. Ne, že by chtěli plavat, ale plavání jim doporučil doktor. Jejich rozhodnutí nezpochybňuji, určitě doporučují správný sport. Nicméně sama osobně jsem se začala věnovat plavání hlavně kvůli skolióze páteře a bolestem zad. Ano, plavání pomáhá, ale nepřeceňujme jeho význam. I plavání je třeba kompenzovat cvičeními na suchu, jóga či chůze mohou být možná i prospěšnější. Obvykle si zase častým plaváním způsobíte jiné bolesti zad, takže je to trochu začarovaný kruh. Jde o to se naučit v prvé řadě plavat tak, abyste si vyloženě neublížili například stylem paní radová, kdy plavete s hlavou nad hladinou a krční páteř je stále v záklonu. Nicméně ani v momentě, kdy se naučíte dýchat do vody, není vyhráno. I tak je krční páteř a bederní páteř docela přetěžovaná a málokdo dýchá do vody naprosto správně. Naučit se opravdu plavat správně je kumšt. U kraulu hrozí přetížení ramen, stažení ramen dopředu a opět přetížení krční páteře vlivem obvykle nedokonale provedeného nádechu. Pokud byste pro svá záda chtěli opravdu něco udělat, je třeba se naučit znak. Ten je pro záda nejlepší a jeho přínos je víceméně nezpochybnitelný. Pořád si myslím, že pro běžné plavce je lepší nějaká pohybová aktivita než žádná a převáží přínosy plavání nad jeho negativy. Když se naučíte alespoň trochu dýchat do vody, tak to bude lepší než sedět doma. Nicméně plavání není samospasitelné a jeho přínos vidím hlavně v odlehčení páteře vlivem stavu beztíže ve vodě. Významně to odlehčí ploténkám a budete se jenom díky tomu samotnému pobytu ve vodě cítit lépe. Kdybyste se opravdu naučili dobře plavat a začali plavat kondičně, posílíte celé tělo včetně zad a bude to mít opravdu povahu tréninku. Nic není nemožné, ale není to zas tak jednoduché a hned na lusknutí prstu.

Vysoké ceny? Možná, ale… proč bych měla jít s cenou dolů?

Ze svých zkušeností vím, že cenu řeší hlavně neplavci, poloplavci a obzvláště ženy. Vím, že tréninky nemám levné, ale o ceně rozhoduje nabídka a poptávka. Za cenou si stojím a buď ji akceptujete, nebo ne. Nemohu za to (teda vlastně můžu), že o mé tréninky je značný zájem a cena jde nahoru. Zájem je větší, než jsem předpokládala a každým rokem mám větší a větší poptávku. Už ji ani nejsem schopna uspokojit. Trenérů plavání je obecně málo. Málokdo umí všechny čtyři plavecké způsoby a má oprávnění. „Všichni“ chtějí plavat, málokdo chce a může trénovat. Ona to totiž žádná velká zábava pro trenéra není a atraktivní a dobře placené povolání už vůbec ne (viz povolání: plavčík či fitness instruktor či sportovní trenér). Rozhodně si dokáži představit zajímavější povolání, než učit lidi týden co týden dýchat správně do vody. Plat plavčíka se například příliš neliší od platu uklízečky. Trenéři plavání v plaveckých školách mají také mizerné platy. Pak není divu, že to nikdo nechce dělat a těchto lidí může být nedostatek. O mzdách i soukromých cenách lektorů rozhoduje trh. Když jste na volné noze, tak to může být jiné, když jste šikovní. To platí ale v každém oboru. I tak to není žádný med. Jste-li  na volné noze, může to být i značně horší, málokdo přežije. Tato varianta je častější a obvyklejší. Netěžíte z výhod zavedené a velké firmy jako zaměstnanci.

Jako živnostník jsem cca 15 let živořila s příjmem zhruba na úrovni minimální mzdy, protože jsem se snažila hledat obživu a business tam, kde to ani není dost dobře možné (doučováním studentů). Byla to ale moje volba. Nicméně toto se samozřejmě nepočítá, to už nikoho nezajímá a nikdo to nevidí :-). Nicméně díky své předchozí praxi jsem schopna spojit své znalosti informatiky, programování, ekonomiky, publicistiky, angličtiny, doučování, lektorství a sportu dohromady a mohu vám v jedné osobě nabídnout služby, které je jinak obvykle schopna zajistit pouze větší plavecká škola. V tom vidím svoji značnou konkurenční výhodu oproti jiným trenérům. Ale je za tím vším mraky práce a žádná dovolená. Jenom má kapacita je omezená mými možnostmi a tím, čeho chci v životě dosáhnout a čemu se chci věnovat. Jsem bytostně programátor a plavání je trochu oborově mimo. Ale programátora bolí záda, a tak začal plavat… Můj původní záměr nebyl vůbec si vydělávat plaváním. Trošku se mi to zvrtlo :). Můj business plán byl chodit si s někým dvakrát týdně zaplavat, něco druhému plavci občas poradit a mít zaplacený vstup. Vše navíc je pro mne jen milý bonus. Vše chtělo také začnou dávku odvahy, kterou jsem třeba dříve vůbec neměla. Co slíbím, tak to dodržím. Samozřejmě, může se něco stát… Občas cítím, že mi někteří lidé začínají závidět nebo vytýkají vysoké ceny, ale je to hloupost či nevědomost. Já jsem za výuku plavání ráda, hodně mi dává (dala mi trochu normální život, který má prakticky skoro každý, na koho se podívám), ale hodně mi i bere.

Vstávání v pět hodin ráno skoro každý den by se každému nelíbilo (musíte chodit spát v devět a oslabuje to imunitu), pak chodit tři nebo čtyři hodiny po bazénu moc velká zábava není a jste z toho natolik unaveni, že už se vám večer na nějaké vlastní tréninky vůbec nechce a padnete jen do postele. Když máte na druhou stranu jen jeden trénink za den, nebo jdete na trénink individuálně jen kvůli jednomu plavci, tak se vám to moc nevyplatí, a to mám bazén kousíček od svého bydliště. Nedokáži si příliš představit, že bych dojížděla. Ovzduší v bazénu je plné chlóru, na plíce to zdravé rozhodně není, pořád chrchlám a z chůze mne už začíná značně bolet koleno. Každé povolání má svá pro a proti a člověk se musí naučit chránit v prvé řadě sám sebe a vlastní zdraví. Je rozdíl, když si jdete do bazénu 2× týdně na hodinku zaplavat, nebo tam jste půl dne skoro každý den. A to lidé chtějí, abych chodila o víkendu, během oběda, o večerech a cítí se skoro uraženi a dotčeni, když jim řeknu že ne, že učím jenom dopoledne, nebo jim řeknu vysokou cenu. Do bazénu tahám každý den těžký bágl, jsou z toho docela dobře odrovnaná záda. Jenom cesta tam a zpátky je hodinová. Mám sice auto, ale to se mi zase nevyplatí na tak krátkou vzdálenost brát, časově by to vyšlo stejně a měla bych problémy s parkováním. Pěšky je to jistější. Platíte si vstupné, občas vám někdo nepřijde, protože se mu nechtělo zrovna třeba vstávat nebo je nemocný. Když je vám blbě, i tak obvykle ten trénink odučíte. Takže prrr… Opravdu mít tréninky není žádná sranda. Máme svobodu trhu, každý si to může zkusit a stát se trenérem. Obvykle vám bude trvat nejméně 10 let, než se trochu slušně naučíte plavat, abyste to vůbec mohli začít oficiálně dělat. A občas vás někdo vytočí svou blbostí a máte zkažený den či týden. Ale většinou jsou lidé fajn a potkávám zajímavé lidi a velké osobnosti. Jak to vyjádřil nějaký ekonom, každý by chtěl slízávat smetanu, ale nikdo už nechce mejt záchody. A bez čistých záchodů to moc nejde. Nic není zadarmo. Věřte, že celkově zdaleka nejsem finančně tam, kde jste pravděpodobně vy, a pokud vás nakonec předběhnu, tak to bude opravdu velice zasloužené. Zatím znám skoro jen práci, práci a zase práci od rána do večera a žádnou dovolenou. Ale už to začíná být trochu veselejší :).

Zpátky k cenám. Do telefonu mi můžete sdělit cenovou hranici, do které jste ochotni mít trénink, a pak podle toho najdeme či nenajdeme volné termíny. Volné termíny včetně jejich cen jsou vidět na stránce časových možností, stačí se v tom zorientovat. Nicméně pokud celkově mám pro někoho příliš vysoké ceny, nechť si najde raději rovnou jiného lektora, než aby mi volal, a pak si naříkal na cenu. Jsou lektoři, kteří nabízí tréninky skoro i dvakrát levněji a budou mít na vás možná více času. Jsou lektoři, kteří mají výuku i dvakrát či několikanásobně dražší. Rozdíly jsou obrovské a ne každý chce tréninky dělat jako své hlavní povolání. Nesmlouvám, nemám to ráda a nikoho nenutím, aby chodil zrovna ke mně. Podmínky výuky mám docela nastaveny přísně. Nepočítejte ale prosím, že vám nabídnu tréninky levněji, než jak je oficiálně nabízím na webu. V současnosti mám výuku na můj vkus až přeplněnu a držím si hlavně stávající klienty. Nemám důvod jít s cenou dolů, spíš naopak. Prosím respektujte mé obchodní a cenové podmínky a dodržujte je. Sportovci obvykle s mou cenou individuální výuky nemívají problém a to ani v případě, kdy mi chodí na tréninky pravidelně a dlouhodobě. Samozřejmě finanční možnosti každého jsou individuální, ale spíš je to o prioritách. Hodně lze ušetřit i vlastním tréninkem (beze mne). Já jsem schopna plavce nasměrovat, co by si měl trénovat, ale spíš to platí pro plavce, kteří už jsou samostatnější, nikoli pro neplavce a poloplavce. Samozřejmě jenom tréninky „na dálku“ nedělám. Neznamená to, že pravidelný čas najdeme ihned. Já některé pravidelné termíny mívám volné až za delší dobu. Do té doby vám budu schopna nabídnout spíš jen jednorázové termíny, které si můžete doplnit také vlastními tréninky. Můj čas, který vám mohu věnovat je značně omezen a vést tréninky je fyzicky i psychicky velice náročné, ačkoli se to nezdá. Učitelé často trpí syndromem vyhoření. Chce to vnitřní klid a i ten klid a energii v sobě musíte mít čas někde načerpat. Když vedete tréninky či výuku, tak většinou víc energie vydáváte než dostáváte. Není to jako když si osm hodin ležíte za počítačem.

Možná, že časem otevřu skupinky či kurzy pro neplavce či poloplavce, které budou levnější, ale zatím je nenabízím. Jedním z důvodů je i to, že poloplavci a neplavci jsou trochu nevyzpytatelní (ve vodě i celkově) a potřebují značně individuální přístup. Mít neplavce či poloplavce mezi plavci na kurzu se mi neosvědčilo. Proto jsou skupinky a kurzy v dráze zatím otevřeny jen a pouze pro zkušenější plavce. Uvidíme…, možná časem, když by byl vážný zájem. Ale bylo by to spíš pro lidi, kteří již ke mně chodí na individuální výuku a průběžně by se dala skupinka dohromady. Možná časem založím plaveckou školu a tréninky bude brát místo mne někdo jiný, ale zatím ji nemám. Lidi trénuji ráda, ale musí to vzájemně klapat. Buď prostě chcete, nebo nechcete a jenom chtít ještě nestačí, jsou třeba činy. Když nebudete chtít plavat vy, bude chtít plavat někdo jiný. Kounkurence není jenom na straně nabídky, ale je i na straně poptávky. I zákazníci si vzájemně konkurují mezi sebou, nejenom firmy. I firma si může svým způsobem vybrat svého zákazníka a toho, komu dá přednost, s kým uzavře smlouvu, byť je třeba ústní. Minimálně si firma může vybrat svoji „cílovou skupinu“. Já v současné době dávám přednost plavcům a těm, kteří se chtějí naučit kraul nebo se v něm zdokonalit. Ti jsou mojí „cílovou skupinou“. Neplavci či poloplavci mohou ke mně chodit také, dveře jim nezavírám, ale nejsou v tuto chvíli mou prioritou číslo jedna. Mohou si za to jako skupina víceméně sami, je s nimi spojeno podstatně víc problémů. A problémy znamenají pro firmu zvýšené náklady a menší zisk. Když nicméně dodrží to, na čem se spolu domluvíme (např. domluvené termíny a platby) a budou chodit pravidelně a spolehlivě, tak s nimi obvykle nemám problém a výuka může být fain, někdy i hodně fain. Všimněte si, že zde zdůrazňuji hlavně věci, které nesouvisí přímo se samotným plaváním, ale s organizací a dodržováním dohodnutého. Toť trocha ekonomie. Z hlediska samotné výuky plavání je mi celkem jedno, jestli jde o trénink plavce, poloplavce či neplavce.

Vítám sportovce 🙂

Pokud se opravdu chcete naučit plavat a jste ochotni pro to něco dlouhodobě udělat, tak jsem tu pro vás. I mezi neplavci jsou výjimky, jejichž vnitřní nastavení je trochu jiné, jsou odhodlaní něco pro sebe udělat a naučit se plavat. S těmi plavu ráda a v pohodě. Bývají to však typicky sportovci a cílevědomí lidé (např. manažeři či ředitelé), kteří se z nějakého důvodu nenaučili plavat, obvykle neměli ty možnosti nebo se v mládí topili. Obzvláště lidi, kteří dělají již nějaké jiné pravidelné sportovní aktivity vítám s otevřenou náručí. Tam nevidím problém. U ostatních to může být opravdu těžší. Stačí, když pravidelně běháte, jezdíte na kole, děláte jógu, cokoli, to je jedno. Začátky nebudou jednoduché, ale měli bychom to společně časem zvládnout! A pokud nesportujete a chcete začít plavat, tak bych vám možná doporučila nejprve začít sportovat, nabrat trochu fyzičku, a pak se teprve vrhnout i na plavání. S plaváním se má vždy dělat nějaký sport tzv. na suchu. Plavání by nemělo být jediným sportem, kterému se budete věnovat. Začněte pravidelně běhat, chodit, jezdit na kole, začněte chodit někam pravidelně na společné sportovní tréninky čehokoli, a pak se klidně ke mně přihlašte na plavání.

Na zamyšlení. Je trochu zvláštní, že muži jsou ochotni do sebe dosti investovat (čas i peníze) a naopak si žádají individuálky a jsou ochotni si udělat na sport a na sebe čas, kdežto ženy volí raději nižší cenu a skupinové kurzy či kurzy v dráze a řeší víc finance prý s ohledem na rodinu. A když zjistí, že skupiny či kurzy v dráze pro poloplavce či neplavce nenabízím, tak raději nebudou chodit vůbec, protože jim individuálky připadají drahé. Nicméně už si možná neuvědomují, že když nebudou ony v pořádku (fyzicky či duševně), tak pak nemusí být ani jejich rodina zcela v pořádku, a že by se možná také měly víc věnovat i sobě, aby byly víc v pohodě a díky tomu i jejich rodina byla v pohodě. Skoro z každé ženy, která pravidelně nesportuje, cítím značnou nervozitu, nevyrovnanost a uspěchanost. Tato nervozita se samozřejmě přenáší dál. Myslím si, že citlivějším a nervóznějším ženám by sport mohl výrazně pomoci v odbourání stresu. Nemusí to být nutně plavání, ale voda a sport prostě uklidňuje. Sport jim taky může dodat určitou odvahu, ráznost a energii do života. Finance by měly jít stranou, nebo pokud si opravdu nemůžete dovolit soukromého trenéra, tak se sportu zkuste věnovat sami… Je spousta sportovních aktivit, které jsou finančně zcela nenáročné nebo jsou možné po určitém samostudiu. I tento web vám může pomoci v nalezení materiálů pro samostudium…  

Některým ženám by možná mohl víc jako trenér vyhovovat muž, přece jenom opačné pohlaví může dělat své. Například já na to, abych ženu (nesportovní dámu) vodila za ručičku a dodávala jí do všeho odvahu a energii, zas tolik nejsem. Muž může takové ženě-dámě tuto ochrannou ruku nabídnout snáz a přirozeněji. Na druhou stranu ženy trenérky mívají větší trpělivost a zatím jsem žádného muže trenéra neviděla se věnovat nějaké ženě neplavkyni v bazénu – to je realita… Na vlastní oči jsem viděla pouze ženy trenérky trénovat ženy neplavkyně. Přijde mi, že chlapi trenéři si jdou prostě za svým a trénují víc na sportovní výkony pouze pokročilejší plavce kraul. Zlomte bariéru dvou světů sportovního a nesportovního tím, že začnete něco dělat nejprve na suchu, rozhýbejte tělo, ať z vás pak nemusí trenéři „šílet“, když neuděláte nohama ani nůžky mimo bazén… Ono to pak všechno půjde tak nějak samo, snáze a hladčeji.

Buďte rádi, že vás vůbec nějaký trenér vezme, pokud jste dospělý neplavec či poloplavec. Velice si važte jeho času a trpělivosti. Buďte rádi, že si vůbec na vás najde čas. Nejste skupina, kvůli které se zrovna trenéři „roztrhají“. Opravdu vaše klientské postavení není v tomto případě příliš silné (ve znění: „náš zákazník náš pán“), natož, abyste si příliš vymýšleli, kdy a jak zaplatíte, do kterého bazénu půjdete, zda to bude ráno, v poledne, odpoledne či večer, ve všední den či o víkendu, chtěli po něm nějaké slevy, klientské úlevy a extra výhody apod. Všechny toto výhody totiž něco stojí. Když si za tyto výhody budete ochotni připlatit, tak ok, ale obvykle tomu tak není. Trenéři mají obvykle své bazény, ve kterých nabízí výuku a své časy, kdy jsou ochotni tréninky vést. Myslím si, že trenéři radši trénují plavce než neplavce a poloplavce. Možná vám to přímo neřeknou, jen vám řeknou, že třeba zrovna nemají čas a mají plno. Nejste příliš skupina, která si může diktovat a o kterou trenéři extra stojí. Plavci kraulaři jsou jejich hlavními důležitými zákazníky. Trhu „velí“ kraulaři a kurzy kraulu. To je můj názor, nejde tady jen o mé tréninky, můžete chodit i k někomu jinému. Ale myslím si, že situace bude i jinde podobná. Stačí se podívat na internet a na nabídku plaveckých škol a soukromých trenérů. Nabídek pro neplavce je hodně poskrovnu. Již jsem se setkala s tím, že jedna plavecká škola nabízela kurzy pro neplavce, ale realita byla taková, že je ani neotevřela. Buďte připraveni na celkem drahou individuální výuku, když jste to v mládí zaspali. A buďte za ni vděční, pokud vám bude nabídnuta. Ne vždy to musela být v mládí vaše vina, ale to tady nevyřešíme, na tom už se nic nezmění. Teď je to prostě na vás…

Author: Jitka Vachtová

Věnuji se plavání a pro zájemce nabízím individuální výuku a tréninky plavání pro dospělé v bazénu Šutka na Praze 8.